Jak se v Čechách hle­dají židle?

Katka Šiborová / 10. november 2014 / Business

Kuba Novák rád vymejšlí věci. A že jich už vymys­lel hodně. Aktu­álne hledá židli. Na týden. Možná taky i u vás. My sme ho pro vás vyspo­ví­dali o všem co už vymys­lel a možná i ješte neco navíc. 

Podle tvého lin­ke­din pro­filu vypa­dáš jako velmi vytí­žený člo­věk. Do čeho všeho si aktu­álně “pra­covně” namo­čený?

To je kom­pli­ko­vaný, co to zna­mená pra­covně? Peníze, za který žiju, mi pri­márně při­náší fre­e­lance práce pro kli­enty. Jinak vydá­váme s Young­bo­oks knížky, děláme trička s Losers. A chceme uka­zo­vat cizin­cům Prahu, jako jí uka­zu­jeme našim kámo­šům, s Let’s Pra­gue.

Sta­rám se taky o vizuál TEDx­Pra­gue a vařim s Maťa varí… a teď dou­fám, že sem na nic neza­pom­něl.

Co je náplní tvé práce?

To je otázka, s kte­rou tro­chu zápo­lim poslední dobou. Abych se jí vyhnul, tak často říkám, že vymejš­lim věci. Ale chápu, že to asi lidem moc neřekne.

Začí­nal jsem jako gra­fik a pořád dělám poměrně dost gra­fiky, ale spíš se teď sous­tře­dim na defi­no­vání a řešení prob­lémů. Přijde za mnou kli­ent a typicky chce třeba web. Chce ho mod­rej a má mít tyhle 4 tla­čítka, tak ho zasta­vim a zep­tám se, proč chce web a on mnohdy neví. Tak si sed­neme a sna­žíme se to zjis­tit. Nako­nec to může skon­čit webem, ale taky třeba videem, pří­padně jen změnou struk­tury stá­va­jí­cího webu. Prostě se sna­žim sjed­no­tit oče­ká­vání a potřeby kli­enta a jeho zákaz­níků tak, aby nako­nec byli všichni spo­ko­jený.

Tvé pro­jekty jsou někdy dost odlišné, podle čeho si je vybí­ráš?

To je hrozně indi­vi­du­ální. Jak říkaš, ty pro­jekty toho nemaj moc spo­leč­nýho kromě toho, že mě ty věci bavěj. To je asi jediný kri­té­rium, musí mě to bavit a musim v tom vidět něja­kou pří­le­ži­tost. Kaž­dýho z nás baví spousta růz­nejch věcí, já sem jen asi náchyl­nější to nějak ven­ti­lo­vat ven.

Odkud čer­páš ins­pi­raci?

Mys­lim si, že když chce člo­věk dělat zají­mavý a dobrý věci, tak musí žít zají­ma­vej a dob­rej život. Ces­to­vat, bavit se se zají­ma­vejma lidma, cho­dit na párty, jít se sám pro­jít, vařit… . Ve všem může bejt ins­pi­race. Mys­lim si, že lidi pod­ce­ňu­jou pros­tředí, ve kte­rym se pohy­bu­jou.

Pokud se člo­věk obklo­puje hez­kejma a kva­lit­níma věcma — má hez­kej byt, jí dobrý jídlo, pije dobrý pití, má hezký boty/hodinky/telefon/počítač, prostě coko­liv — tak si postupně na ty dobrý věci vybu­duje jakousi závis­lost a pak už mu jeho vlastní hlava nedo­volí, aby sám dělal věci, který sou špatný. Nechci, aby to znělo snob­sky a povr­chně, ty věci nemu­sej bejt nutně dražší. Jen je o tom potřeba pře­mýš­let.

Si rene­sanční člo­věk, a to nejen v pra­covní oblasti. Si potá­pěč, lyžař, sno­wbo­ar­dista a vče­lař. Vážně, vče­lař?

Tohle je spíš tako­vej inside joke. Předně palec nahoru za to, jakej ste si o mě udělali rese­arch, pro­tože tahle věta je zahra­baná někde v hloubi Young­bo­oks. Je to ovliv­něný mym tátou, kte­rej se pro kama­rády pode­pi­so­val podob­nym výčtem a tak sem mu to tro­chu ukradl. Takže jako vče­lař bych se dneska asi nede­fi­no­val, ale máme na Vyso­čině skoro 30 včels­tev a teore­ticky vím, jak od nich dostat třeba med, jak je nakr­mit a tak. Ale vče­lař asi nej­sem. :)

Zau­jal jsi nás svým pro­jek­tem Hle­dám židli. Jed­no­du­chá myš­lenka, napadla možná více lidí, ale jen ty jsi ji zre­a­li­zo­val. Proč? 

Pop­ravdě mě taky přek­va­puje, proč to ještě nikdo neudělal. Skvělý je, že člo­věk už dneska nepo­tře­buje žádný velký zna­losti, schop­nosti ani pros­tředky, aby spus­til tako­vejhle pro­jekt. Jen o tom spousta lidí zatim asi eště neví.

Jak tě to vůbec napadlo?

Já sem to tak tro­chu dělal už před­tim. Minulý léto sem seděl u kama­rádů v abdocu a tak sem věděl, že to jde. A pak sem jed­nou byl na kafi s Michelle Lose­koot a když sme se lou­čili, tak se mě ptala, co mám eště dneska v plánu. Já měl spoustu práce, záro­veň sem měl za 2 hodiny schůzku a bylo hrozně neefek­tivní jet pra­co­vat domů. No a Michelle na to: “Tak pojď se mnou do kanclu, je tam volná židle, stůl a zásuvka.” No a tam mě poprvé napadlo, že by to mohlo jít a mohlo by to bejt zábavný.

Když jsem se pak po škole roz­ho­do­val, co dál dělat, nějak se mi nech­tělo hle­dat si stá­lou práci a záro­veň jsem nech­těl pořád pra­co­vat doma. Tak sem si řikal, proč to nez­ku­sit. Našel jsem si 2 noci času a prostě to udělal.

Co tobě kon­krétně při­náší pro­jekt Hle­dám židli?

Je to pro mě pri­márně zábava. Každý kan­ce­láře sou tro­chu jiný, pra­cuje se tam tro­chu jinak a mě hrozně baví to sle­do­vat a nechá­vat se tim ovliv­ňo­vat. A hlavně mi to umož­ňuje potká­vat kaž­dej týden nový zají­mavý lidi.

Jaké drob­nosti jsou důle­žité, aby se ti na vypůj­čené židli sedělo spo­ko­jeně?

Potěší terasa, kde jde kou­řit. Potěší, když se jde do kan­ce­láře dostat bez zvonku. Potěší zají­mavá loka­lita. Ale hlavní jsou lidi a hned za nima práce, kte­rou dělaj.

Kdo by si chtěl, aby ti půj­čil židli?

Chtěl bych se podí­vat do něja­kého jiného oboru. Rád bych třeba seděl s archi­tekty, klidně v zají­mavé kavárně nebo bis­tru nebo v divadle (tam už se teda něco chystá) a úpl­nej top mě napadl asi před 14 dny. Chtěl bych se dostat na Čes­kou poštu a poví­dat si s nima o jejich pro­duktu.

Jinak mě ale baví kdo­ko­liv, kdo dělá práci po svym a dobře.

Si fre­e­lan­cer, ti jsou jako takoví často šéfo­od­pu­divý. Co ty a šéfové? Áno? Ne? Proč? (Odpo­vědí můžeme napo­moci k jejich roz­voji)

Dou­fám, že úplně šéfo­od­pu­divý nej­sem. Jakožto fre­e­lan­cer mám šéfů spoustu. Já bych měl prob­lém se šéfem, kte­rej by spl­ňo­val tako­vej ten arche­typ šéfa. Kte­rej by se s nikym neba­vil a kři­čel na lidi ze svojí kan­ce­láře oblo­žený zla­tem, ale tak to naštěstí vět­ši­nou neni. Šéfové sou taky lidi a dob­rej šéf ví, že musí bejt víc par­ťák, než otro­kář. Nejde o to, jestli je někdo šéf nebo ne. Jen to prostě nesmí bejt idiot…

Mimo jiné sám sebe ozna­ču­ješ jako prin­ci­pála Young­bo­oks. Jak jsi při­šel na toto poetické ozna­čení?

Když jsme křtili Young­bo­oks, tak jsem potře­bo­val nějaký vizitky a byl na to asi den. Rychle sem navrhl design a řešil jsem, co si tam mám dát za “pozici”. Kaž­dej si ten­krát psal na vizitku CEO & Foun­der a mě to přišlo tro­chu trapný. K tomu sem se roz­hodně jako CEO ani nic podob­nýho necej­til. Tak sem si tam napsal prin­ci­pál.

S jakým cílem se Young­bo­oks zaklá­dalo a co je jeho hlav­ním poslá­ním?

Hlav­ním cílem Young­bo­oks bylo a je vydá­vat začí­na­jící český autory a dostat je k co nej­víc lidem. Zaklá­dali jsme je ten­krát, pro­tože v Čechách začí­naly elek­tro­nický knihy, ale kvůli smluv­ním ome­ze­ním ten­krát nemohl nikdo vydat nic bez tvr­dýho DRM. A k tomu sme věděli, že je spousta lidí, který píšou fajn věci, ale nikdo jim to nechce vydat. Tak nás napadlo, že je tam pří­le­ži­tost udělat něco zají­ma­výho. No a udělali sme Young­bo­oks.

Hrál si ve filmu, navrhu­ješ trička a tvé jméno se pojí i s food blo­gem Maťa Varí. Co je tvým úko­lem (kromě poží­vání potravy) a jak ses k tomu dostal? 

Ve filmu sem neh­rál, ale napsal a reží­ro­val jsem stu­dent­skej film OFF. Trička taky nena­vr­huju nebo aspoň žádný z těch, který sme zatim s Losers vyro­bili, jsem nena­vr­ho­val já.

Co se týče Maťa varí, tak to vzniklo tak, že jsme si v posled­nim roč­níku na Mul­ti­mé­di­ích měli posta­vit tým a zpra­co­vat reál­nej pro­jekt, kte­rej pak budeme obha­jo­vat spo­lečně s baka­lá­řkou. Všichni kolem mě začali řešit týmy a často dělali věci do praxe, pro firmy atd. Což je sice super, ale já sem si uvědo­mil, že tohle je pro mnohý z nás poslední šance udělat si něco pro sebe. Že do praxe po škole zamí­říme všichni. No a Maťa v tu chvíli začí­nala vařit a bavilo jí to. Dokonce sme jí z recese udělali k naro­ze­ni­nám fan page na Face­bo­oku. No a mě napadlo, že bysme se na foodb­logu mohli docela hezky vybl­b­nout. Tak sme to udělali.

Co se týče úkolů, tak se sta­rám o chod blogu, měl sem na sta­rosti sociální sítě (to teď hodně přev­zala sama Maťa) a navrho­val sem cel­ko­vej vizuál celýho pro­jektu.

Navrho­val si hlavní design TEDx Pra­que 2014. Jaká to pro tebe byla zku­še­nost?

Zku­še­nost to byla skvělá. Před­ná­šek z TEDu a TEDxu jsem viděl spoustu a bylo pro mě strašně lákavý spo­lu­pra­co­vat na “šíření myš­le­nek, které stojí za to”. Tak sme do toho šli a dopadlo to nako­nec, i přes nějaké menší zádr­hele v průběhu, skvělě.

Nedávno jsme se byli sejít a vyře­šit, jak to vlastně bude s příš­tim roč­ní­kem a už se na to zase těšim.

Jak vypadá tvůj běžný (nebo i méně běžný) pra­covní den? 

Tohle je dost různý. Nějak si nedo­kážu dělat danej roz­vrh. Ale tako­vej typic­kej den, když se nic zvlášt­ního neděje, vypadá asi tak, že vstá­vám kolem desátý a dám si ciga­retu. Pak si vyčis­tim zuby a z postele vyře­šim maily a sociální sítě.

Pak oběd někde ve městě — buď s kli­en­tem nebo s někym kvůli židli nebo s někym zná­mym. Pak pře­sun do kan­ce­láře, kde zrovna sedim a práce tak do 6. Pak domů, něco si uva­řit a buď eště v noci pra­cuju nebo si čtu nebo jdu někam ven, na drink, na kon­cert, pro­jít se… .

Spát cho­dim tak mezi dru­hou a třetí.

Co je v životě důle­žité?

Mít radost, uží­vat si, dělat věci dobře a nebejt zmrd.

Co tě baví naprosto že nej­více ze všeho?

Baví mě vymej­šlet věci a pak je dělat. Ten pro­ces, kdy člo­věk rea­li­zuje něja­kou myš­lenku a ona mu pomalu pod rukama nabývá něja­kýho tvaru, bych asi nevy­měnil. A hodně mě baví vařit… ale to je vlastně taky jenom rea­li­zace myš­le­nek, takže je to logický.

Plány do budoucna? 

Kon­krétní plány nemám, to já moc neumim. Ale kla­sika, chtěl bych se dál posou­vat v tom, co dělám a co mě nej­víc baví. Chtěl bych si umět líp zor­ga­ni­zo­vat čas a chtěl bych dělat něco přímo pro lidi.

Jakou otázku by ses zep­tal sám sebe? 

Nesta­čilo to už? Nedáme si radši cígo?

A teď bys nám na ni mohl klidně odpo­vědět?

Ano.

Děku­jeme Kubovi za roz­ho­vor.

Pridať komentár (0)