Na Morave pre­ro­bili túto starú faru na uni­kátnu kavia­reň

Článok pripravili Štefan Moravčík, Archinfo.sk a Atelier Štěpán. Autor: Ing. arch. Marek Štěpán / 19. júl 2016 / Zaujímavosti

V juho­mo­rav­skej dedinke na úpätí Pav­lov­ských vrchov vzni­kol na mieste býva­lej baro­ko­vej fary a far­ského dvora areál kaviarne. Aj keď má obec iba 560 oby­va­te­ľov, miesto sa ukázlo ako vyhľa­dá­vané a živo­ta­schopné. Kavia­reň sa dokonca dostala medzi desať naj­lep­ších v repub­like podľa reb­ríčka Hos­po­dá­řs­kých novin.

Café fara vznikla tak nějak orga­nicky v průběhu pěti let. Prvotní záměr bylo vytvo­řit malou kavárnu, o kte­rou by se sta­ral čerstvý děda. Cho­dili by do ní lidi ze sou­sed­ství a měla by tako­vou domácí, klid­nou atmo­sféru. Ned­louho po ote­vření (na sv. Jiří 2009) bylo jasné, že zájem návš­těv­níků je veliký, že nej­sou pouze ze sou­sed­ství a že se na něj bude muset zare­a­go­vat. Tak začal pří­běh tohoto intim­ního are­álu.

Viac podob­ných člán­kov náj­deš na Archinfo.sk.

Nyní se věhlasný areál skládá z něko­lika budov kolem pod­louh­lého dvora s oře­chem – barokní fary, dře­věné sto­doly, staré školy, sally ter­reny se skle­pem a oran­že­rie (ta ještě není posta­vena), na ně nava­zuje zahrada. To vše je samo­zřejmě pod kom­po­ziční ochra­nou kos­tela sv. Jiří. Všechny domy mají skoro totož­nou obdél­nou půdo­rys­nou stopu. Vznikla areál vyhle­dá­vaný, pro svou atmo­sféru a sladké nic­ne­dělání.

Fara — kavárna

Budova fary je pozdně barokní, z období vlády Josefa II. Je posta­vená jako čistě funkční komorní objekt pro nově myš­le­nou roli faráře – úřed­níka, jíž císař řešil správu země. Objekt je pod­louhlý, pří­zemní, posta­vený kolmo ke komu­ni­kaci. Je zastře­šen sed­lo­vou střechou,štít do ulice je stříz­livě zdobný. Má velmi sym­bi­otické posta­vení vzhle­dem ke kos­telu, který stojí rov­no­běžně s ní ve vzdá­le­nosti 3 m. Na fasádě ke kos­telu je v 50-tých letech pro­ve­dené sgra­fito s téma­tem Dob­rého pas­týře se stá­dem ovcí. Pikantní na něm je podoba pas­týře, který je v duchu 50-tých let podobný soud­ruhu Gott­wal­dovi, byť je autor­kou řádová ses­tra.

Nová náplň budovy je úplně jiná než původní – namísto obydlí, kan­ce­láře a zázemí faráře je to kavárna se záze­mím. Zají­mavé je, že původní dis­po­zice s enfi­lá­dou průcho­zích míst­ností neomylně fun­guje i v novém pro­vozu. Vlastní dis­po­zice je roz­dělena malou vstupní halou, nalevo je farní salón – kavárna a bar, napravo etno­gra­fický salón a jizba s náz­vem Cofe­es­pi­rit. Původní úzká (90cm) záso­bo­vací chodba byla roz­par­ce­lo­vána na nutné potřebné zázemí (wc muži, ženy, zaměst­nanci, sklad a šatna).

Fara je opra­vena důsledně his­to­ric­kým způso­bem. Byly zde opra­vena původní fasáda a zre­pa­so­vány původní výmalby, pod­lahy a výplně otvorů. Zaří­zení je navrženo rov­něž v tomto duchu, nená­silně, zčásti autor­sky navržené, zčásti vybrané od sta­ro­žit­níků a veteš­níků. Cílem bylo vytvo­řit auten­tické pros­tředí. Byly pou­žity liti­nové radiá­tory, liti­nové umý­vátka na ruce ne toale­tách, wc klo­zet s kera­mic­kou horní spla­cho­vací nádrž­kou byl dove­zen až z Anglie, kde se dodnes tyto starší typy vyrá­bějí. Dále zde jsou kla­sické kavá­ren­ské stoly, oře­chové lavice a židle, bar s mra­mo­ro­vou des­kou, empí­rový typ kach­lo­vých kamen apod. Celá pro­jek­tová příp­rava a rea­li­zace byla velmi inten­zivní (cel­kem 6 měsíců).

Sto­dola — pen­zion

Dře­věný pen­zion je posta­ven na místě původ­ních chlívků a právě jejich hos­po­dá­řská fun­kce byla ins­pi­rací auto­rovi stavby. Novo­stavba je totiž malou abs­traktně sty­li­zo­va­nou sto­do­lou. Tvar budovy je pro tuto oblast typický až arche­ty­pální – podélný dům se sed­lo­vou stře­chou, její veli­kost res­pek­tuje okolní měřítko his­to­rické archi­tek­tury a její forma je abs­traktní. Svým detai­lem je stavba v kon­trastu k his­to­ric­kému pros­tředí, ver­ti­kální modří­nové latě fasády vytváří poetické pozadí pro vržené stíny oře­chu na dvoře i před­stavy návš­těv­níků. Budova má uni­kátní nos­nou kons­trukci z masiv­ních kří­žem lepe­ných dře­věných panelů, která zůs­tává v inte­ri­éru odha­lená. Vni­třek je celo­dře­věný s pou­ži­tím dvou druhů dřeva – smrk a dub. Uvnitř sto­dola skrývá levan­du­lový, meruň­kový, mand­lový a farní apart­mány.

Stará škola

Stará škola byla před rekons­trukci v dez­olát­ním stavu. Tato budova byla opra­vena a prod­lou­žena. Zde našel areál větší zázemí včetně kuchyně. Je zde rov­něž kni­hovna a apart­mány školní, oře­chový, raj­ský, kabi­net a kle­not­nické Madony. V apart­má­nech jsou pou­žity hli­něné omítky a samo­zřejmě dřevo. Nejob­lí­be­něj­šími se stal apart­mán raj­ský (ins­pi­ro­vaný rájem, ne raj­čaty), který je celý bílý a apart­mán kle­not­nické madony, který má roman­tic­kou lož­nici s bal­da­chý­nem.

Salla ter­rena

Do sta­rých sklep­ních pros­tor se vchází kle­nu­tou salou tere­nou. Salla terena je na terén­ním zlomu mezi far­ním dvo­rem a zahra­dou a má vlastně pouze jednu fasádu s vel­kými oblou­ko­vými okny orien­to­va­nými na východ do zahrady. Před ní je dře­věná terasa s jez­dec­kou sochou sv. Jiří pro­ve­de­nou René Vla­sá­kem z vápence. K zají­ma­vos­tem jistě patří i to, že na zahradě je umís­těna kopie gotické sochy Madony, která se na zdejší faře našla.

Fotografia areálu fary pred rekonštrukciou

Foto­gra­fia are­álu fary pred rekon­štruk­ciou

zdroj: archinfo.sk, autor foto­gra­fií: Štěpán Vrzala

Pridať komentár (0)