Neko­nečný pop­távka po kuře­cím mase bude uspo­ko­jená. Díky Ocu­lus Rift

Michal Tomek / 27. máj 2014 / Tech a inovácie

Kdo by si nedal rád kuřecí maso? Je levné, chutné, velmi rychlé na příp­ravu a nabí­zejí ho všude. Aby však pop­távka po tomto mase mohla být uspo­ko­jena, sle­pice jsou často cho­vána v malých pros­to­rech, jsou krmena anti­bi­otiky a často se nedos­ta­nou ani na čerstvý vzduch, pří­padně nikdy v život neuvidí trávu. Zdá se však, že prob­lém je vyře­šen.

Samo­zřejmě, dá se argu­men­to­vat bio­cho­vem a far­máři, kteří cho­vají sle­pice ve vol­ném výběhu. Hned si však umíme pro­mít­nout cenu, kte­rou za takové maso musíme zapla­tit. Naštěstí už je mnoho lidí ochot­ných dát více peněz za kva­lit­nější maso. Jinou mož­ností je zre­du­ko­vat spo­třebu kuře­cího masa (a možná masa cel­kově), čímž by se tlak na výrobce čás­tečně sní­žil. To je však náročný a dlou­ho­dobý pro­ces, který má tak své zastánce i odpůrce.

Základní fakta však zůs­tá­vají — lid­stvo chce hodně kuře­cího masa za málo peněz. A ještě s při­měře­nou kva­li­tou. Víme, že tento tro­j­ú­hel­ník množ­ství, ceny a kva­lity nikdy nebude v ide­ální rov­no­váze. Tedy, věděli jsme to, dokud nepři­šel pro­fe­sor Aus­tin Ste­wart z Iowa State Uni­ver­sity se svým pro­jek­tem Second Lives­tock.

Second Lives­tock je prop­ra­co­vaný návrh nového způsobu chovu hos­po­dá­řs­kých zví­řat. V začát­cích se pri­márně zaměřil na kuřata, později by prav­děpo­dobně při­byly i další druhy. Prin­cip “hos­po­dá­řs­tví 21. sto­letí” je posta­ven na tech­no­lo­gii vir­tu­ální rea­lity, kte­rou vyvíjí Ocu­lus VR. Kromě vir­tu­ální rea­lity vychází myš­lenka Second Lives­tock i z naší den­no­denní rea­lity, v níž vět­šina z nás pra­cuje v malých boxech v open space kan­ce­lá­řích.

Idea je asi násle­du­jící: kuřata budou umís­těny v malých boxech s tím, že pod nohama by měli otá­če­jící se plat­formu. To by jim dávalo pocit vol­nosti při pohybu. Záro­veň by měly na hlavě nasa­zené upra­vené Ocu­lus head­sety, ve kte­rých by se jim pro­mí­tala rea­lita toho, co by mohli vidět venku. Tráva, slunce, jiné sle­pice.

Takové boxy se sle­pi­cemi by byly uvá­děny v tzv.. Waste Zero pro­dukč­ních zaří­ze­ních, což si zakla­da­telé před­sta­vují jako velké výš­kové budovy. Ty by zajiš­ťo­valy cir­ku­laci vzdu­chu a taky prou­dění slu­neč­ního záření (vita­min D). Kromě toho by se zbytky kuřat využily jako hno­jivo. Vzhle­dem k řešení ven­ti­lace by z těchto budov nevzni­kal ani nepří­jemný zápach, a tak by mohly být umís­ťo­vány přímo ve měs­tech.

Pro­du­centi by se mohli vyhnout nad­by­teč­ným dis­tri­buč­ním kaná­lům. I to totiž řeší pro­jekt pros­třed­nic­tvím své stránky. Pro­du­centi by sami vyhle­dá­vali odbyt, pro­tože by na to měli čas. Kromě toho si budou moci při­dat něco k ceně za to, že kuře žilo “zdravý a šťastný život”, a cena zůs­tane stále nižší než je v sou­čas­nosti od bio­far­mářů. Second Lives­tock si zaúč­tuje malé pro­cento z pro­deje.

Detaily pro­jektu naj­dete na stránce Second Lives­tock.

Pridať komentár (0)