Na Mora­ve pre­ro­bi­li túto sta­rú faru na uni­kát­nu kavia­reň

Článok pripravili Štefan Moravčík, Archinfo.sk a Atelier Štěpán. Autor: Ing. arch. Marek Štěpán / 19. júla 2016 / Zaujímavosti

V juho­mo­rav­skej dedin­ke na úpä­tí Pav­lov­ských vrchov vzni­kol na mies­te býva­lej baro­ko­vej fary a far­ské­ho dvo­ra are­ál kaviar­ne. Aj keď má obec iba 560 oby­va­te­ľov, mies­to sa ukáz­lo ako vyhľa­dá­va­né a živo­ta­schop­né. Kavia­reň sa dokon­ca dosta­la medzi desať naj­lep­ších v repub­li­ke pod­ľa reb­ríč­ka Hos­po­dá­řs­kých novin.

Café fara vznik­la tak nějak orga­nic­ky v průběhu pěti let. Prvot­ní záměr bylo vytvo­řit malou kavár­nu, o kte­rou by se sta­ral čerstvý děda. Cho­di­li by do ní lidi ze sou­sed­ství a měla by tako­vou domá­cí, klid­nou atmo­sfé­ru. Ned­lou­ho po ote­vře­ní (na sv. Jiří 2009) bylo jas­né, že zájem návš­těv­ní­ků je veli­ký, že nej­sou pou­ze ze sou­sed­ství a že se na něj bude muset zare­a­go­vat. Tak začal pří­běh toho­to intim­ní­ho are­álu.

Viac podob­ných člán­kov náj­deš na Archinfo.sk.

Nyní se věhlas­ný are­ál sklá­dá z něko­li­ka budov kolem pod­louh­lé­ho dvo­ra s oře­chem – barok­ní fary, dře­věné sto­do­ly, sta­ré ško­ly, sal­ly ter­re­ny se skle­pem a oran­že­rie (ta ješ­tě není posta­ve­na), na ně nava­zu­je zahra­da. To vše je samo­zřej­mě pod kom­po­zič­ní ochra­nou kos­te­la sv. Jiří. Všech­ny domy mají sko­ro totož­nou obdél­nou půdo­rys­nou sto­pu. Vznik­la are­ál vyhle­dá­va­ný, pro svou atmo­sfé­ru a slad­ké nic­ne­dělá­ní.

Fara — kavár­na

Budo­va fary je pozdně barok­ní, z obdo­bí vlá­dy Jose­fa II. Je posta­ve­ná jako čis­tě funkč­ní komor­ní objekt pro nově myš­le­nou roli fará­ře – úřed­ní­ka, jíž císař řešil sprá­vu země. Objekt je pod­louh­lý, pří­zem­ní, posta­ve­ný kol­mo ke komu­ni­ka­ci. Je zastře­šen sed­lo­vou střechou,štít do uli­ce je stříz­li­vě zdob­ný. Má vel­mi sym­bi­otic­ké posta­ve­ní vzhle­dem ke kos­te­lu, kte­rý sto­jí rov­no­běž­ně s ní ve vzdá­le­nos­ti 3 m. Na fasá­dě ke kos­te­lu je v 50-tých letech pro­ve­de­né sgra­fi­to s téma­tem Dob­ré­ho pas­tý­ře se stá­dem ovcí. Pikant­ní na něm je podo­ba pas­tý­ře, kte­rý je v duchu 50-tých let podob­ný soud­ru­hu Gott­wal­do­vi, byť je autor­kou řádo­vá ses­tra.

Nová náplň budo­vy je úpl­ně jiná než původ­ní – namís­to obyd­lí, kan­ce­lá­ře a záze­mí fará­ře je to kavár­na se záze­mím. Zají­ma­vé je, že původ­ní dis­po­zi­ce s enfi­lá­dou průcho­zích míst­nos­tí neomyl­ně fun­gu­je i v novém pro­vo­zu. Vlast­ní dis­po­zi­ce je roz­děle­na malou vstup­ní halou, nale­vo je far­ní salón – kavár­na a bar, napra­vo etno­gra­fic­ký salón a jiz­ba s náz­vem Cofe­es­pi­rit. Původ­ní úzká (90cm) záso­bo­va­cí chod­ba byla roz­par­ce­lo­vá­na na nut­né potřeb­né záze­mí (wc muži, ženy, zaměst­nan­ci, sklad a šat­na).

Fara je opra­ve­na důsled­ně his­to­ric­kým způso­bem. Byly zde opra­ve­na původ­ní fasá­da a zre­pa­so­vá­ny původ­ní výmal­by, pod­la­hy a výpl­ně otvo­rů. Zaří­ze­ní je navrže­no rov­něž v tom­to duchu, nená­sil­ně, zčás­ti autor­sky navrže­né, zčás­ti vybra­né od sta­ro­žit­ní­ků a veteš­ní­ků. Cílem bylo vytvo­řit auten­tic­ké pros­tře­dí. Byly pou­ži­ty liti­no­vé radiá­to­ry, liti­no­vé umý­vát­ka na ruce ne toale­tách, wc klo­zet s kera­mic­kou hor­ní spla­cho­va­cí nádrž­kou byl dove­zen až z Anglie, kde se dodnes tyto star­ší typy vyrá­bějí. Dále zde jsou kla­sic­ké kavá­ren­ské sto­ly, oře­cho­vé lavi­ce a žid­le, bar s mra­mo­ro­vou des­kou, empí­ro­vý typ kach­lo­vých kamen apod. Celá pro­jek­to­vá příp­ra­va a rea­li­za­ce byla vel­mi inten­ziv­ní (cel­kem 6 měsí­ců).

Sto­do­la — pen­zi­on

Dře­věný pen­zi­on je posta­ven na mís­tě původ­ních chlív­ků a prá­vě jejich hos­po­dá­řs­ká fun­kce byla ins­pi­ra­cí auto­ro­vi stav­by. Novo­stav­ba je totiž malou abs­trakt­ně sty­li­zo­va­nou sto­do­lou. Tvar budo­vy je pro tuto oblast typic­ký až arche­ty­pál­ní – podél­ný dům se sed­lo­vou stře­chou, její veli­kost res­pek­tu­je okol­ní měřít­ko his­to­ric­ké archi­tek­tu­ry a její for­ma je abs­trakt­ní. Svým detai­lem je stav­ba v kon­tras­tu k his­to­ric­ké­mu pros­tře­dí, ver­ti­kál­ní modří­no­vé latě fasá­dy vytvá­ří poetic­ké poza­dí pro vrže­né stí­ny oře­chu na dvo­ře i před­sta­vy návš­těv­ní­ků. Budo­va má uni­kát­ní nos­nou kons­truk­ci z masiv­ních kří­žem lepe­ných dře­věných pane­lů, kte­rá zůs­tá­vá v inte­ri­é­ru odha­le­ná. Vni­třek je celo­dře­věný s pou­ži­tím dvou dru­hů dře­va – smrk a dub. Uvni­tř sto­do­la skrý­vá levan­du­lo­vý, meruň­ko­vý, mand­lo­vý a far­ní apart­má­ny.

Sta­rá ško­la

Sta­rá ško­la byla před rekons­truk­ci v dez­olát­ním sta­vu. Tato budo­va byla opra­ve­na a prod­lou­že­na. Zde našel are­ál vět­ší záze­mí včet­ně kuchy­ně. Je zde rov­něž kni­hov­na a apart­má­ny škol­ní, oře­cho­vý, raj­ský, kabi­net a kle­not­nic­ké Mado­ny. V apart­má­nech jsou pou­ži­ty hli­něné omít­ky a samo­zřej­mě dře­vo. Nejob­lí­be­něj­ší­mi se stal apart­mán raj­ský (ins­pi­ro­va­ný rájem, ne raj­ča­ty), kte­rý je celý bílý a apart­mán kle­not­nic­ké mado­ny, kte­rý má roman­tic­kou lož­ni­ci s bal­da­chý­nem.

Sal­la ter­re­na

Do sta­rých sklep­ních pros­tor se vchá­zí kle­nu­tou salou tere­nou. Sal­la tere­na je na terén­ním zlo­mu mezi far­ním dvo­rem a zahra­dou a má vlast­ně pou­ze jed­nu fasá­du s vel­ký­mi oblou­ko­vý­mi okny orien­to­va­ný­mi na východ do zahra­dy. Před ní je dře­věná tera­sa s jez­dec­kou sochou sv. Jiří pro­ve­de­nou René Vla­sá­kem z vápen­ce. K zají­ma­vos­tem jis­tě patří i to, že na zahra­dě je umís­těna kopie gotic­ké sochy Mado­ny, kte­rá se na zdej­ší faře našla.

Fotografia areálu fary pred rekonštrukciou

Foto­gra­fia are­álu fary pred rekon­štruk­ci­ou

zdroj: archinfo.sk, autor foto­gra­fií: Štěpán Vrza­la

Pridať komentár (0)