Jak se v Čechách hledají židle?

Katka Šiborová / 10. novembra 2014 / Business

Kuba Novák rád vymejšlí věci. A že jich už vymyslel hodně. Aktuálne hledá židli. Na týden. Možná taky i u vás. My sme ho pro vás vyspovídali o všem co už vymyslel a možná i ješte neco navíc.

Podle tvého linkedin profilu vypadáš jako velmi vytížený člověk. Do čeho všeho si aktuálně „pracovně“ namočený?

To je komplikovaný, co to znamená pracovně? Peníze, za který žiju, mi primárně přináší freelance práce pro klienty. Jinak vydáváme s Youngbooks knížky, děláme trička s Losers. A chceme ukazovat cizincům Prahu, jako jí ukazujeme našim kámošům, s Let’s Prague.

Starám se taky o vizuál TEDxPrague a vařim s Maťa varí… a teď doufám, že sem na nic nezapomněl.

 

Co je náplní tvé práce?

To je otázka, s kterou trochu zápolim poslední dobou. Abych se jí vyhnul, tak často říkám, že vymejšlim věci. Ale chápu, že to asi lidem moc neřekne.

Začínal jsem jako grafik a pořád dělám poměrně dost grafiky, ale spíš se teď soustředim na definování a řešení problémů. Přijde za mnou klient a typicky chce třeba web. Chce ho modrej a má mít tyhle 4 tlačítka, tak ho zastavim a zeptám se, proč chce web a on mnohdy neví. Tak si sedneme a snažíme se to zjistit. Nakonec to může skončit webem, ale taky třeba videem, případně jen změnou struktury stávajícího webu. Prostě se snažim sjednotit očekávání a potřeby klienta a jeho zákazníků tak, aby nakonec byli všichni spokojený.

 

Tvé projekty jsou někdy dost odlišné, podle čeho si je vybíráš?

To je hrozně individuální. Jak říkaš, ty projekty toho nemaj moc společnýho kromě toho, že mě ty věci bavěj. To je asi jediný kritérium, musí mě to bavit a musim v tom vidět nějakou příležitost. Každýho z nás baví spousta různejch věcí, já sem jen asi náchylnější to nějak ventilovat ven.

 

Odkud čerpáš inspiraci?

Myslim si, že když chce člověk dělat zajímavý a dobrý věci, tak musí žít zajímavej a dobrej život. Cestovat, bavit se se zajímavejma lidma, chodit na párty, jít se sám projít, vařit… . Ve všem může bejt inspirace. Myslim si, že lidi podceňujou prostředí, ve kterym se pohybujou.

Pokud se člověk obklopuje hezkejma a kvalitníma věcma – má hezkej byt, jí dobrý jídlo, pije dobrý pití, má hezký boty/hodinky/telefon/počítač, prostě cokoliv – tak si postupně na ty dobrý věci vybuduje jakousi závislost a pak už mu jeho vlastní hlava nedovolí, aby sám dělal věci, který sou špatný. Nechci, aby to znělo snobsky a povrchně, ty věci nemusej bejt nutně dražší. Jen je o tom potřeba přemýšlet.

 

 

Si renesanční člověk, a to nejen v pracovní oblasti. Si potápěč, lyžař, snowboardista a včelař. Vážně, včelař?

Tohle je spíš takovej inside joke. Předně palec nahoru za to, jakej ste si o mě udělali research, protože tahle věta je zahrabaná někde v hloubi Youngbooks. Je to ovlivněný mym tátou, kterej se pro kamarády podepisoval podobnym výčtem a tak sem mu to trochu ukradl. Takže jako včelař bych se dneska asi nedefinoval, ale máme na Vysočině skoro 30 včelstev a teoreticky vím, jak od nich dostat třeba med, jak je nakrmit a tak. Ale včelař asi nejsem. :)

 

Zaujal jsi nás svým projektem Hledám židli. Jednoduchá myšlenka, napadla možná více lidí, ale jen ty jsi ji zrealizoval. Proč?

Popravdě mě taky překvapuje, proč to ještě nikdo neudělal. Skvělý je, že člověk už dneska nepotřebuje žádný velký znalosti, schopnosti ani prostředky, aby spustil takovejhle projekt. Jen o tom spousta lidí zatim asi eště neví.

 

Jak tě to vůbec napadlo?

Já sem to tak trochu dělal už předtim. Minulý léto sem seděl u kamarádů v abdocu a tak sem věděl, že to jde. A pak sem jednou byl na kafi s Michelle Losekoot a když sme se loučili, tak se mě ptala, co mám eště dneska v plánu. Já měl spoustu práce, zároveň sem měl za 2 hodiny schůzku a bylo hrozně neefektivní jet pracovat domů. No a Michelle na to: “Tak pojď se mnou do kanclu, je tam volná židle, stůl a zásuvka.” No a tam mě poprvé napadlo, že by to mohlo jít a mohlo by to bejt zábavný.

Když jsem se pak po škole rozhodoval, co dál dělat, nějak se mi nechtělo hledat si stálou práci a zároveň jsem nechtěl pořád pracovat doma. Tak sem si řikal, proč to nezkusit. Našel jsem si 2 noci času a prostě to udělal.

 

Co tobě konkrétně přináší projekt Hledám židli?

Je to pro mě primárně zábava. Každý kanceláře sou trochu jiný, pracuje se tam trochu jinak a mě hrozně baví to sledovat a nechávat se tim ovlivňovat. A hlavně mi to umožňuje potkávat každej týden nový zajímavý lidi.

 

 

Jaké drobnosti jsou důležité, aby se ti na vypůjčené židli sedělo spokojeně?

Potěší terasa, kde jde kouřit. Potěší, když se jde do kanceláře dostat bez zvonku. Potěší zajímavá lokalita. Ale hlavní jsou lidi a hned za nima práce, kterou dělaj.

 

Kdo by si chtěl, aby ti půjčil židli?

Chtěl bych se podívat do nějakého jiného oboru. Rád bych třeba seděl s architekty, klidně v zajímavé kavárně nebo bistru nebo v divadle (tam už se teda něco chystá) a úplnej top mě napadl asi před 14 dny. Chtěl bych se dostat na Českou poštu a povídat si s nima o jejich produktu.

Jinak mě ale baví kdokoliv, kdo dělá práci po svym a dobře.

 

Si freelancer, ti jsou jako takoví často šéfoodpudivý. Co ty a šéfové? Áno? Ne? Proč? (Odpovědí můžeme napomoci k jejich rozvoji)

Doufám, že úplně šéfoodpudivý nejsem. Jakožto freelancer mám šéfů spoustu. Já bych měl problém se šéfem, kterej by splňoval takovej ten archetyp šéfa. Kterej by se s nikym nebavil a křičel na lidi ze svojí kanceláře obložený zlatem, ale tak to naštěstí většinou neni. Šéfové sou taky lidi a dobrej šéf ví, že musí bejt víc parťák, než otrokář. Nejde o to, jestli je někdo šéf nebo ne. Jen to prostě nesmí bejt idiot…

 

 

Mimo jiné sám sebe označuješ jako principála Youngbooks. Jak jsi přišel na toto poetické označení?

Když jsme křtili Youngbooks, tak jsem potřeboval nějaký vizitky a byl na to asi den. Rychle sem navrhl design a řešil jsem, co si tam mám dát za “pozici”. Každej si tenkrát psal na vizitku CEO & Founder a mě to přišlo trochu trapný. K tomu sem se rozhodně jako CEO ani nic podobnýho necejtil. Tak sem si tam napsal principál.

 

S jakým cílem se Youngbooks zakládalo a co je jeho hlavním posláním?

Hlavním cílem Youngbooks bylo a je vydávat začínající český autory a dostat je k co nejvíc lidem. Zakládali jsme je tenkrát, protože v Čechách začínaly elektronický knihy, ale kvůli smluvním omezením tenkrát nemohl nikdo vydat nic bez tvrdýho DRM. A k tomu sme věděli, že je spousta lidí, který píšou fajn věci, ale nikdo jim to nechce vydat. Tak nás napadlo, že je tam příležitost udělat něco zajímavýho. No a udělali sme Youngbooks.

 

 

Hrál si ve filmu, navrhuješ trička a tvé jméno se pojí i s food blogem Maťa Varí. Co je tvým úkolem (kromě požívání potravy) a jak ses k tomu dostal?

Ve filmu sem nehrál, ale napsal a režíroval jsem studentskej film OFF. Trička taky nenavrhuju nebo aspoň žádný z těch, který sme zatim s Losers vyrobili, jsem nenavrhoval já.

Co se týče Maťa varí, tak to vzniklo tak, že jsme si v poslednim ročníku na Multimédiích měli postavit tým a zpracovat reálnej projekt, kterej pak budeme obhajovat společně s bakalářkou. Všichni kolem mě začali řešit týmy a často dělali věci do praxe, pro firmy atd. Což je sice super, ale já sem si uvědomil, že tohle je pro mnohý z nás poslední šance udělat si něco pro sebe. Že do praxe po škole zamíříme všichni. No a Maťa v tu chvíli začínala vařit a bavilo jí to. Dokonce sme jí z recese udělali k narozeninám fan page na Facebooku. No a mě napadlo, že bysme se na foodblogu mohli docela hezky vyblbnout. Tak sme to udělali.

Co se týče úkolů, tak se starám o chod blogu, měl sem na starosti sociální sítě (to teď hodně převzala sama Maťa) a navrhoval sem celkovej vizuál celýho projektu.

 

Navrhoval si hlavní design TEDx Praque 2014. Jaká to pro tebe byla zkušenost?

Zkušenost to byla skvělá. Přednášek z TEDu a TEDxu jsem viděl spoustu a bylo pro mě strašně lákavý spolupracovat na “šíření myšlenek, které stojí za to”. Tak sme do toho šli a dopadlo to nakonec, i přes nějaké menší zádrhele v průběhu, skvělě.

Nedávno jsme se byli sejít a vyřešit, jak to vlastně bude s příštim ročníkem a už se na to zase těšim.

 

Jak vypadá tvůj běžný (nebo i méně běžný) pracovní den?

Tohle je dost různý. Nějak si nedokážu dělat danej rozvrh. Ale takovej typickej den, když se nic zvláštního neděje, vypadá asi tak, že vstávám kolem desátý a dám si cigaretu. Pak si vyčistim zuby a z postele vyřešim maily a sociální sítě.

Pak oběd někde ve městě – buď s klientem nebo s někym kvůli židli nebo s někym známym. Pak přesun do kanceláře, kde zrovna sedim a práce tak do 6. Pak domů, něco si uvařit a buď eště v noci pracuju nebo si čtu nebo jdu někam ven, na drink, na koncert, projít se… .

Spát chodim tak mezi druhou a třetí.

 

Co je v životě důležité?

Mít radost, užívat si, dělat věci dobře a nebejt zmrd.

 

Co tě baví naprosto že nejvíce ze všeho?

Baví mě vymejšlet věci a pak je dělat. Ten proces, kdy člověk realizuje nějakou myšlenku a ona mu pomalu pod rukama nabývá nějakýho tvaru, bych asi nevyměnil. A hodně mě baví vařit… ale to je vlastně taky jenom realizace myšlenek, takže je to logický.

 

Plány do budoucna?

Konkrétní plány nemám, to já moc neumim. Ale klasika, chtěl bych se dál posouvat v tom, co dělám a co mě nejvíc baví. Chtěl bych si umět líp zorganizovat čas a chtěl bych dělat něco přímo pro lidi.

 

Jakou otázku by ses zeptal sám sebe?

Nestačilo to už? Nedáme si radši cígo?

 

A teď bys nám na ni mohl klidně odpovědět?

Ano.

 

Děkujeme Kubovi za rozhovor.

Pridať komentár (0)