Neko­neč­ný pop­táv­ka po kuře­cím mase bude uspo­ko­je­ná. Díky Ocu­lus Rift

Michal Tomek / 27. mája 2014 / Tech a inovácie

Kdo by si nedal rád kuře­cí maso? Je lev­né, chut­né, vel­mi rych­lé na příp­ra­vu a nabí­ze­jí ho všu­de. Aby však pop­táv­ka po tom­to mase moh­la být uspo­ko­je­na, sle­pi­ce jsou čas­to cho­vá­na v malých pros­to­rech, jsou krme­na anti­bi­oti­ky a čas­to se nedos­ta­nou ani na čerstvý vzduch, pří­pad­ně nikdy v život neuvi­dí trá­vu. Zdá se však, že prob­lém je vyře­šen.

Samo­zřej­mě, dá se argu­men­to­vat bio­cho­vem a far­má­ři, kte­ří cho­va­jí sle­pi­ce ve vol­ném výběhu. Hned si však umí­me pro­mít­nout cenu, kte­rou za tako­vé maso musí­me zapla­tit. Naštěs­tí už je mno­ho lidí ochot­ných dát více peněz za kva­lit­něj­ší maso. Jinou mož­nos­tí je zre­du­ko­vat spo­tře­bu kuře­cí­ho masa (a mož­ná masa cel­ko­vě), čímž by se tlak na výrob­ce čás­teč­ně sní­žil. To je však nároč­ný a dlou­ho­do­bý pro­ces, kte­rý má tak své zastán­ce i odpůr­ce.

Základ­ní fak­ta však zůs­tá­va­jí — lid­stvo chce hod­ně kuře­cí­ho masa za málo peněz. A ješ­tě s při­měře­nou kva­li­tou. Víme, že ten­to tro­j­ú­hel­ník množ­ství, ceny a kva­li­ty nikdy nebu­de v ide­ál­ní rov­no­vá­ze. Tedy, věděli jsme to, dokud nepři­šel pro­fe­sor Aus­tin Ste­wart z Iowa Sta­te Uni­ver­si­ty se svým pro­jek­tem Second Lives­tock.

Second Lives­tock je prop­ra­co­va­ný návrh nové­ho způso­bu cho­vu hos­po­dá­řs­kých zví­řat. V začát­cích se pri­már­ně zaměřil na kuřa­ta, později by prav­děpo­dob­ně při­by­ly i dal­ší dru­hy. Prin­cip “hos­po­dá­řs­tví 21. sto­le­tí” je posta­ven na tech­no­lo­gii vir­tu­ál­ní rea­li­ty, kte­rou vyví­jí Ocu­lus VR. Kro­mě vir­tu­ál­ní rea­li­ty vychá­zí myš­len­ka Second Lives­tock i z naší den­no­den­ní rea­li­ty, v níž vět­ši­na z nás pra­cu­je v malých boxech v open spa­ce kan­ce­lá­řích.

Idea je asi násle­du­jí­cí: kuřa­ta budou umís­těny v malých boxech s tím, že pod noha­ma by měli otá­če­jí­cí se plat­for­mu. To by jim dáva­lo pocit vol­nos­ti při pohy­bu. Záro­veň by měly na hla­vě nasa­ze­né upra­ve­né Ocu­lus head­se­ty, ve kte­rých by se jim pro­mí­ta­la rea­li­ta toho, co by moh­li vidět ven­ku. Trá­va, slun­ce, jiné sle­pi­ce.

Tako­vé boxy se sle­pi­ce­mi by byly uvá­děny v tzv.. Was­te Zero pro­dukč­ních zaří­ze­ních, což si zakla­da­te­lé před­sta­vu­jí jako vel­ké výš­ko­vé budo­vy. Ty by zajiš­ťo­va­ly cir­ku­la­ci vzdu­chu a taky prou­dění slu­neč­ní­ho záře­ní (vita­min D). Kro­mě toho by se zbyt­ky kuřat využi­ly jako hno­ji­vo. Vzhle­dem k řeše­ní ven­ti­la­ce by z těch­to budov nevzni­kal ani nepří­jem­ný zápach, a tak by moh­ly být umís­ťo­vá­ny pří­mo ve měs­tech.

Pro­du­cen­ti by se moh­li vyhnout nad­by­teč­ným dis­tri­buč­ním kaná­lům. I to totiž řeší pro­jekt pros­třed­nic­tvím své strán­ky. Pro­du­cen­ti by sami vyhle­dá­va­li odbyt, pro­to­že by na to měli čas. Kro­mě toho si budou moci při­dat něco k ceně za to, že kuře žilo “zdra­vý a šťast­ný život”, a cena zůs­ta­ne stá­le niž­ší než je v sou­čas­nos­ti od bio­far­má­řů. Second Lives­tock si zaúč­tu­je malé pro­cen­to z pro­de­je.

Detai­ly pro­jek­tu naj­de­te na strán­ce Second Lives­tock.

Pridať komentár (0)